Sekačka

Na té zahradě kam jezdím, žije krom kočiček i robotická sekačka.

Žije si svým vlastním životem.
Většinu dne sedí zalezlá ve své stanici a dělá že se nabíjí.

Sedím v záhonku a najednou vrz a madam se zapne. Já se leknu a zakleju. Sekačka si vycouvá ze stanice, rozhlédne se po zahradě a jde sekat. Né, že by šla pěkně dokolečka, ona si jezdí jak se jí zachce.
Jak se rozhlédne namíří si to šikmo přes zahradu, pak se někde otočí a štráduje si to zase někam jinam. Její otočení, to je manévr. Vzne, cukne, couvne, zase se rozmyslí, rozhlédne a pak vyrazí.
Kočičky jí jdou z cesty a využívají její boudičku k odpočinku. Vlasně jí musí jít všechno z cesty, jinak si postaví hlavu, zastaví se a píská.
Tak vyskočím, a všechno jí odklidím. Pleju dál a číhám, kde se vynoří. Nikdy nikdo neví kam si to zrovna namíří a je jasné, že si ze mě dělá bžundu a jede ke mě. To abych musela své staré kosti zvednout a milostivě jí udělat cestu. Tohle mi dělá pořát.
Prevít jeden.
Ze začátku jsem se bála když jsem jela na smetiště nechat otevřenou bránu, že mi ten antikrist uteče ze zahrady. Ale prý nemůže. Má svůj drátek okole celého pozemku a ten ji hlídá.
Jenže, věř takovýmu prevítovi.

Nechápu, jak tomu někdo mohl dát název sekačka.
Co tam jezdím, tak jsem jí ještě nikdy neviděla něco pořádně dělat.
Proběhne se po zahradě a pak si vymyslí překážku,která tak není a stojí.
Stojí, tiše píská a čeká, až jí někdo zmáčkne tlačítko.
Kašlu na ni, stejně nevím co jí zmáčknout.
Pan majitel, jí většinou stejně po zmáčknutí popadne a odnese ji do stanice.

Pak vezme benzínovou sekačku a seká sám.

Tak až si budete chtít usnadnit práci, kupte si raději ovečku, než robotickou sekačku.

sekačku.