Manžel jel novým a já za ním se starým a že pojedu za ním abych měla pocit jistoty.
Sama bývám ve voze jen zřídka a tak jsem total zblbla a začala se bát.
Sice nevím čeho, autíčko jsem uměla dobře ovládat a cestu znám.
Můj strach způsobil to, že jsem jela za manželem jako jedno tělo...až....se mezi nás vetřelo jedno auto...druhé...
Já jsem ještě nové autíčko neznala a tak jsem se držela barvy vozu a na typ jsem zapoměla.
To způsobilo že jsem se chytila úplně cizího auta a jela někam, neznámo kam.
Když jsem to po chvilce zjistila, sjela jsem z výpadovky k benzince a hledala mobil že manželovi zavolám že jsem se ztratila.
Jenže jak skoro celý rok mě mobil vadí, nyní když jsem ho potřebovala jsem ho neměla.
Chtělo se mi brečet, pak jsem vylovila cigáro a zapálila si a napadlo mě, že bude mít o mě strach tak jsem se koukala co nejrychleji dostat kam mám.
Vylezla jsem z vozu a šla se zeptat na benzinku.
Ještě jednou jsem se pro ujištění zeptala asi o dva km dál a najela správně na výpadovku.
Lidičky, ta úleva když mě manžel dojel.
Věřte že jsem ho snad nikdy neviděla raději.
Žádné komentáře:
Okomentovat