S námi v továrně pracovala Maryška - cikánečka malinká droboučká, proti nám o spoustu let starší, ale ona nikdy nikde nebyla, ,nic pěkného nezažila a neuměla ani psát, číst uměla jen velká písmena ale jinak byla bezva.
Jednou Maryška říká, že by se ráda svezla na babettě, ale neumí ji řídit.
Tak jsem jí to našlápla, ukázala co má dělat a Maryška vyrazila jak Honza Šťastný.
Docela jí to po rovince šlo, vybrala i malou zatáčku a pak to přišlo.
Asfaltová cesta končila a zatáčelo se hodně prudce na pěšinku mezi ohradou.
Já křičím pust plyn!!!
Ale houby platno.
Maryška visela v hustém roští, prskolet se válel na zemi a Maryška křičela:
Jana, nezlob se já jsem negrámotná.
Maryšku jsme vyprostili z roští a pro příště jsme ji raději vozili.
Žádné komentáře:
Okomentovat