Děvčata, jsem střevo. Dokážu upadnout i tam, kde je to pro normálního člověka nemožné a když upadnu tak teda pořádně a válím se jako to prase…
Nejhorší prokleté místo mám v ulici Pod Čertovou skálou.
A tak se tam těším, protože tam na mně čekává bezva pán s kterým velmi ráda prohodím pár slov.
Jenže ouha!!!
Měla jsem bezvadné boty ve kterých se mi vážně dobře chodilo a dívám se do desek, kam mám dále rekomando a přehlédla jsem asi 5 cm vysoký obrubník a už jsem letěla…
Představte si slepici, nad kterou letí helikoptéra, hlava dole pidel nahoře a dloooouhé kroky…
No, ustála jsem to, ale ten milý pán to všechno viděl. Styděla jsem se a mé škody čítaly roztrženou botu a utrpěné sebevědomí.
Ale…
Další bezva držkopád byl v jiné ulici.
Pospíchám, je krásný slunečný den a já vletím do baráku jako velká voda. Jasně, ye slunečné ulice v té chodbě vidím velký kulový a přehlédla jsem půl - schůdek…
Ajajajajaj…, padla jsem jako podťatá, desky pod bradou, kabelu na břiše a projela jsem tu nově vydlážděnou naleštěnou chodbu až pod schránky. Sakra špatně se mi vstávalo…
Ještě jseden bezvadný jsem měla přímo před zraky krásného policisty se kterým si také povídám a dokonce má v kraji odkud pocházím příbuzné.
Ach jo…
Mašíruju si to s vozejkem pošty po přechodu, v tom kobrtnu o vyčnívající kostku a opět předvádím svůj slepičí tanec.
Je pravdou, že to nahlásil a druhý den přijeli dělníci a opravili rozbitý přechod. Mé sebevědomí ale opět řádně utrpělo.
Kurnik, proč musí vždycky když mám letecký den někde někdo koukat???
Žádné komentáře:
Okomentovat