Tatínek a jeho kamarád měli autobazar a autoopravnu.
Pochopitelně, že si sousedé mysleli že jsme milionáři a tak nám škodili jak mohli. Když tatínek onemocněl, začaly se dít všelijaké věci, většinou to bráška ukočíroval tím že někoho čapnul při činu a řádně mu vynadal, ale horší bylo že nám měkdo začal házet kameny na skla aut a pochopitelně těch drahých.
Bráška s mamkou na to šli od lesa a začali v noci hlídat.
Jednou takhle kolem druhé ráno tichounce šli mezi auty a najednou slyší šútání holínek a kortouč fíííjůůů, fíííjůůů…
Maminka šeptá bráškovi kampak ten zmetek jde zase na lup?.
Kdyby si na to kolečko aspoň nach***!
Ještě chvíli setrvali mezi auty a zdáli slyší zase pískání tentokrát již naloženého kortouče.
Maminka si opět ulevila na jeho adresu jadrným slovem a pak mi říká. Holka já ti nevím co měto napadlo, ale já toho našeho kluka navedla když mu šeptám kdyby na něho někdo vybafnul tak se po****.
Bráška na nic nečekal a povídá mamce aby se přitiskla ke zdi a sledovala.
On se připlížil k bráně, přitiskl se k soklu a když kortouč ztěžka dopískal k němu, řekl hlubokým hlasem pěkně nahlas.
Tak copak to zase kradeš!!!
Hrc… !!!
Kortouč padl na zem a maminka říkala, že to bylo tak na dvakrát nadechnutí a bylo slyšet jen fiju, fiju, fiju, jakým fofrem odpískalo kolečko naproti do jeho zahrady.
Zdali si něco upustil do textilu jsme se nedověděli.
Žádné komentáře:
Okomentovat