Tyto příběhy jsou z vyprávění spousty kamarádů, já takových zážitků bohužel, či bohudík byla ušetřena.
Seděl ten můj kdysi v jedné malé vesničce před krámem a zmožen dlouhou jízdou na kole pojídal rohlík se salátem, když v tom uviděl jak se ke krámku šourá babička a krok za ní dedeček. Oba pomaloučku, oba o berlích.
Najednou jede okolo traktor, z něho se vykloní pravý vesnický Pepík v rádiovce a haleká.
Babičko, utíkejte, nebo Vás dedeček vo.uká…
Milá babička se pomaloučku celá otočila, mávla berličkou a povídá.
To nevadí, vždyť je to zdravý…
V Radotíně býval kdysi kiosek kde se spousta lidí zastavovalo a svačinu.
Jednou se tam zastavil chlapík s fekálním vozem, stále ukecaný týpek a svačili s kolegou v autě.
Okolo po cestě šla hezká mladá žena a ten starý sprosťák se vyklonil z okýnka a povídá.
Slečno, já bych tak lízal…
Slečna nehnula a ni brvou a pohotově mu odpověděla.
Tak si vyliž p.del…
V jednom skladu staveb silnic a železnic pracovala velice tlustá a strašlivě sprostá skladnice Edna.
Každému chlapovi který přijel pro materiál nadávala do č… a dalších i po dvanácté noční hodině nepublikovatelných nadávek.
Měli jí plné zuby, ale aby jim vydal už tak nedostatkový materiál, mlčeli.
Jednou, bylo to v parném létě stála Edna před vraty skladu. Byla vážně tak tlustá, že na ni asi neměli žádné kalhoty a tak nosila jenom obrovské široké sukně.
Jak tam ta Edna stála tak si povlávala tou obří sukní, když tu vyjížděl z brány náklaďák. Ten šofér se vyklonil z okýnka a povídá Edně.
Pani, to se nevětrá, to se meje!
Babu prý slyšel nadávat ještě po půl kilometru jízdy.
Kamarád si takhle jednou vyrazil do víru velkoměsta tramvají.
Když na Andělu přestupoval vyskočila z tramvaje dívkaa jak doskočila, ozval se prd. A on huba plechová jí povídá, slečno, něco jste ztratila.
Ona se ani neohlédla a povídá, tak si to seber.
Jedno jsem byla na vandru, koupali jsme se v řece a když jsme vyráželi na další cestu, potřebovala jsem se svléknout z mokrých plavek. Měla jsem tenkrát jednodílné a tak jsem požádala, kamarádku aby mi podržela deku, já že se za ní přestrojím.
Kluci si samozřejmě dělali legraci a já futr hulákala nekoukat, ještě né, mazejte potvory…
Byla jsem tehdy až přemrštěně stydlivá a jak jsm se bála, aby mě nikdo neviděl ani kousíček nahou tak mi to trval, než jsem si ty plavky svlíkla. Jen jsem se ale svlékla, na protějším břehu jel vlak.
Bylo, léto, lidé vyvalení v okýnkách a já tam stála nahá jako prst.
Výstava byla pojízdná…
Milé dívky, dámy, paní, někdy je to na pos.mání. Tak snad jsem nikoho neurazila tímto košilatým deníčkem.
Žádné komentáře:
Okomentovat