Příběh z Bumbálky, aneb jak slepý opilého domů dovedl

Ve vsi, kam jezdíme na chalupu není hospoda ale je tam chata po němcích ukradená v sudetech, ktreré se říká Bumbálka

 Točí se tam pivko, hraje na kytary, jezdí tam duo Durango, povídají se příběhy a pomlouvají sousedé.
Jako všude.

Jednou šel z Bumbálky řádně nažmolený Honza Lacina. 

Domů to měl asi tři kilometry,tma že si neviděl na špičku nosu,cesta plná výmolů a po stranách ještě hluboký příkop.Honzovi se motaly nohy, neviděl na cestu a párkrát zahučel do škarpy.
Za chvíli ho to přestalo bavit,  tak si lehl do trávy.
Až se rozední a opička vyvane domů dojde.

Najednou slyší známé zvuky ´tuk,´tuk a pomalé kroky.
Nevidomý Toníček se také vracel z Bumbálky.
Honza zajásal  - Tondo to seš ty? 

Jó Honziku, kdepak seš?

No je tma jako v p-ranci a já nemůžu trefit domů.

Honza se vyškrábal na nohy, chytil se Toníčka za rukáv a šlapali pomalu domů
.
Je to už hafo let, ale do dneška se na Bumbálce dává k dobru jak slepý opilého dovedl domů.

Foto: Jiří " Práša" Václavík