Miluji náš les

Tam odkud pocházím jsem pověstná svými toulkami lesem, mám své místo kam chodím vypovídat svoje trápení,starosti, bolesti i úspěchy.
Je to starý strom na okraji lesa, dub který tiše naslouchá když o jeho kmen opřena mu vyprávím.
Pak když zmlknu, on šumí svými listy své moudro a tajemství.
 

Sedím, dívám se na malebnou vísku na kopečku a cítím sílu stoletého dubu.
Odcházím jiná, posílená a přitom smířená.

Jsou v našem lese zvláštnosti, snad to dělá ta úchvatná kotlina, balvany a celé skály vzácného slepence, snad dutá místa která cítíš když jdeš v pohorkách, snad různé dutiny, rozsedliny, stáří či příbehy věkem zapomenuté.

Na svých toulkách se dostávám do dalšího lesa který má v sobě něco zlověstného.

 

Citliví lidé to cítí stejně jako já a psi - chovají se tam jinak...

Kdysi dávno tudy vedla prastará formanská cesta, dole podle říčky těsně pod lesem či snad lesem dle starých dokladů byli tam hluboké hvozdy. 

Nahoře v lese sídlila banda velmi obávaných krvelačných loupežníků kterým nic nebylo svaté. Koho chytili zabili ukrutným způsobem podřízli mu hrdlo.
Les má dle toho i název Hrdla.

Byli tak krvežízniví že na ně král poslal vojsko a to konečně ukončilo jejich řádění a ulevilo kraji.

Právě na vršku snad konaly své hrůzné činy a toto místo si navěky uchovalo hrůzné vzpomínky.

Každý kout, každá cesta má tu své jméno či svůj příběh svou dušičku nebo stážce ba i strašidlo se tu a tam objeví.
 

V pověstech se vypráví o Hejkalovi, Ohnivém muži, vodníku, bludičkách.
Chce to jen tiše jít, naslouchat a pozorně se dívat.

 

Tak tedy až pojedete naším krajem přiďte pobejt